Poslechněte si rozhovor s Jaromírem Peterkou o tom, jak vzít digitální transformaci ve výrobním závodě za dobrý konec a jak do ní od začátku zapojit ty správné lidi. Rozhovor si můžete také přečíst níže. Otázky pokládal Ondřej Musil.

Rozhovor si můžete také přečíst:

U rozhovoru vítám Jaromíra Peterku, jednatele společnosti FOXON a průkopníka v digitální transformaci. A to je téma, o kterém se dnes budeme bavit. Rovnou se zeptám, Jardo, je hodně definic digitální transformace. Myslím si, že spousta podniků na to nahlíží různým způsobem. Jak se na to v aktuální době dívat? Co to ta digitální transformace vlastně je?

My ve FOXONu chápeme digitální transformaci jako určité přetvoření organizace díky změně a zavádění nových přístupů a technologií. A ačkoliv se věnujeme hodně výrobě a údržbě, tak to není jenom tento segment. Bavíme se o celkové strategii firmy, o tom, jaké výrobky by měli vyrábět, o zákaznickém servisu, o celkovém fungování organizace.

Proč by to firmy měly dělat? Mezi klasické důvody řadíme větší konkurenceschopnost, větší flexibilitu, lepší reakce na změnu trhu. Ale mezi ty zásadní, a to si myslím je potřeba říkat nahlas, je i důvod, aby tady firmy ještě za pár let byly. Připravme se na to, že některé známé značky a podniky můžou skončit. Protože na rozdíl od konkurence ty firmy prostě nešly cestou transformace, ale cestou tradičního přístupu ke všem svým problémům, řešením. A dříve nebo později na to doplatí.

Pro koho je tedy ideální o transformaci uvažovat? Z toho, co říkáš, to skoro vypadá tak, že by o tom měli uvažovat vlastně všichni.

Určitě. Digitální transformace je nevyhnutelná. A měli by o ní uvažovat všichni, kteří chtějí nadále na trhu něco znamenat, vyrábět, zaměstnávat lidi. Řada fabrik si možná neuvědomuje důležitost, jakou tomu teď přikládáme. Ale je tu už dnes řada fabrik, které vidí, že jim teče do bot. A ty už začaly. Nikdy není pozdě začít. Ale za mě prosím začněte.

Jsou nějaké příklady, které bys mohl zmínit? Třeba výroby, kterým se to povedlo nebo to nějakým způsobem úspěšně aplikují, případně naopak, kterým se to třeba vymstilo?

My všichni jsme svědky toho, co se dneska děje na automobilovém trhu. Jakým způsobem čínské automobilky dokážou vyrobit auto, elektromobil. Jakým způsobem ho dokážou už dostat i do světa. A nemusíme chodit do Číny. Můžeme se podívat na fabriku Elona Muska u Berlína, která už taky dneska chrlí, tuším, čtyři nebo pět tisíc vozů týdně. A ty vozy jsou prostě v něčem jiné, v něčem někde jinde než ty tradiční automobilky, které máme v Evropě. Existuje celá řada dalších segmentů a tady ten, vzhledem k tomu, že my jako Češi máme nevím kolik procent HDP z automotive, ale je to velká část oproti jiným průmyslům, tak to je asi největší příklad.

Ono se to asi hodně pojí i se změnou uvažování. Toho se ale lidi často bolí a trochu se tomu brání. Mě by zajímalo, jak lidi ve firmě přesvědčit, aby se do toho pustili. Jak začít?

No, dobrá otázka. Paradoxně nemáme ani tak problém s technologiemi, my máme spíš větší problém s nastavením mindsetu lidí. S jejich odporem ke změnám, s jejich tradičním přístupem. A i v tom my jako integrátor fungujeme taky.

První věc je, že každá transformace by měla začít edukací. Tady děláme velkou chybu. Řada podniků sežene nějaký software, nebo se nechá přemluvit dodavatelem. Vybere platformu, koupí CD a řekne, to je ono, to nás zachrání. Takhle to prostě není. Je potřeba edukace. To znamená mluvit s lidmi, zeptat se jich nebo je informovat o tom, kde jsme, co se děje na trhu, jakým způsobem potřebujeme právě je, aby situaci zlepšili. Aby se změnou začali oni sami u sebe.

Asi to nebudou masy lidí, kteří přijdou a řeknou, že se chtějí změnit. Ale nám stačí jeden dva takoví šampioni, kteří řeknou, hele, to dává smysl, můžete počítat s mojí podporou. Když takového člověka seženete, tak se k němu dřív nebo později přidají další a další. Takhle ten tým pomaličku budeme budovat. Jestliže máme fabriku o tisíci lidech, já budu vděčný za jednoho takového šampiona, který pochopí, co se děje, pochopí vážnost situace a s ním, nebo spíš od něj se ta fabrika musí odpíchnout.

Můžeš konkretizovat, kdo to může být?

Já jsem to nedávno zmiňoval ve svém příspěvku na LinkedIn. Toho šampiona si můžeme představit jako takového klučinu, který se na věci dívá jinak. Zajímá ho, jak fungují. Zajímá ho, proč tak fungují. Ptá se proč. Hledá cesty, jak by to šlo udělat jinak. Řadu věcí i ignoruje. Takový řekněme punk, ale to je právě na tom to zdravé. To, že on přichází s novými nápady a ty se snaží protlačit. Ten člověk je víc duší technik, je víc ve výrobě než v IT. Takový řekněme i bastlíř. Zároveň má rád technologie, baví ho a hledá cesty, jak věci zlepšit, zefektivnit, dělat rychleji. Tak o takových lidech mluvíme.

On je jako ledoborec toho názorového mindsetu ve fabrice. Ale sám to nedokáže, že? Jak tam nejlépe zapojit i lidi přímo z výroby, z nižších pozic? Ty, kteří tam reálně fungují, znají tu výrobu. Jak z nich dostat nápady na zlepšení, na inovace?

My zrovna v tomto případě přistupujeme tak, že mluvíme k těmto lidem, ale i k dalším lidem pokud možno na všech úrovních té fabriky. A vždycky máme dvě otázky. Ta první otázka je, co vás na vaší práci štve? Co vás zdržuje? Co vás dělá neefektivní? Co vás zpomaluje? Ti lidé vám to řeknou. No a ta druhá otázka… Představte si, kdybyste měli možnost postavit fabriku na zelené louce a měli jste neomezený budget. Jak byste to udělali? Tímhle způsobem od nich dostanete nejen seznam problémů, ale často i řešení, jak to udělat. A to je úplně skvělé zadání pro integrátora, který potom spolu se zákazníkem postaví nějakou strategii, jak dál, jakou cestou se vydat. A té strategii bude odpovídat nějaká architektura celého řešení a potom i technologie, které bychom měli použít. Takže jdeme od těch lidí. Oni vám to řeknou, oni ty problémy znají. Jenom je potřeba s nimi mluvit.

Takže to by to mělo rozhýbat správným směrem. Opravdu mluvit s těmi lidmi, zeptat se jich, co si myslí, jak by tomu pomohli třeba oni sami.

Přesně tak. A tady vlastně narážíme, protože to se v těch fabrikách moc neděje. Ty změny většinou přicházejí shora. Což není vždycky nutně špatně, ale je potřeba respektovat i ty lidi dole, protože v té výrobě jsou oni. Oni jsou u toho, když produkt vzniká, a oni vám už dneska dokážou říct spoustu věcí. A očekávají pomoc. Očekávají, že se ty věci změní.

Často mluvíš i o tom, že budoucnost je v data-driven podnicích. Jak si to mám představit? Co to je za termín?

Data-driven podnik je podnik, který řídíte na základě dat, která denně generujete. Ale nikdy nebo zřídkakdy je používáte v reálném čase k rozhodování. Jinými slovy, my jako FOXON sbíráme data ze strojů a z nich tvoříme informace pro rozhodování. Data-driven podnik není jenom výroba, ten začíná daleko dřív. Bavíme se o marketingových výzkumech, které vám říkají, co vyrábět. Bavíme se o tom, že fabriky mají dodavatele, kteří vám můžou poskytovat informace o surovinách, které od nich odebíráte. Pak je samotná výroba, potom to vyrobíte, dostanete to k zákazníkovi. V těch zařízeních jsou už dnes nástroje internetu věcí, které vám říkají, jak to zákazník používá. To se zase dostane k vám a máte obrovskou množinu informací, (v tuhle chvíli nebo spíš dat), které musíme standardizovat, kontextualizovat, normalizovat. Dáme je nad sebe a hledáme v nich určité prvky k rozhodování, ať už jak řadu věcí zlepšit, nedělat, nebo naopak začít dělat.

Takže to je data-driven podnik. Úplně stejně jako fungujeme my lidi s mobilem. To znamená: máte problém, je před vámi víkend a chcete jet s rodinou na dovolenou a během pěti minut se podíváte, jaké bude počasí, jestli na tom hradě je otevřeno a kdy vám jede vlak. Stejným způsobem potřebuju, aby lidi byli schopni si vzít ideálně ten svůj mobil a podívat se, jak závod vyrábí, proč nevyrábí, kde mají materiál. A tisíce dalších věcí, které vás denně napadají, ale nemáte k tomu informaci, abyste rozhodli. Tak to je data-driven podnik.

Těch dat bude enormní množství a myslím si, že každá fabrika už mnoho dat sbírá, ale neumí v nich správně číst a udělat z nich opravdu užitečnou informaci. Je nějaký dobrý nástroj nebo tvoje zkušenost s tím, jak by ta data měla být škálovatelná, aby se opravdu dokázalo rozhodovat dobře?

Data či informace jsou pro různé osoby, od lidí ve výrobě až po management. Každý potřebuje tu informaci zpracovat jinak, každý je zvyklý na něco jiného. Někomu stačí trendy, někomu SMS zprávy, jinému tabulky nebo layout haly. Je to různé. Vy proto potřebujete informace lidem připravit různě. Podle toho, co konkrétní člověk dělá, v jaké je oblasti, jak rozhoduje. Takto my ta data připravujeme. Nedáme je všem v jedné podobě a poraďte si. Ne. To je neuvěřitelně důležité, ti lidé to musí používat. Musí to používat rádi, musí tomu rozumět. Musí tam existovat ten success management. To znamená, jakmile vám to tady dáme, tak vás chvilku budeme pozorovat, jak s tím pracujete. A jakmile to bude třeba tak, jak jsme to nechtěli, tak se to prostě upraví. O tom je agilní přístup, který tam potřebujeme mít. To znamená, když si zvolíme špatnou cestu, tak se v pohodě vrátíme a půjdeme zase, kudy bychom měli jít. Takhle se to má dělat.

FOXON není úplně typický prodejce softwarových nástrojů, spíš má pozici integrátora. Jak vlastně takový přístup integrátora funguje? Jak probíhá případná spolupráce?

My jsme jako FOXON na český trh přinesli řadu produktů a řešení, která tu i distribuujeme. To je pravda. Ale jako integrátor se snažíme být nezávislí, protože si myslím, že budoucnost je právě v nezávislosti integrátorů. Když k vám přijdou vyřešit nějaký problém, aby se vám nesnažili jen prodat to, co mají, ale aby byli schopní vybrat z té plejády technologií a řešení to, co vyhovuje vám.

Takže my jako firma FOXON, konkrétně jako integrátor, sbíráme data ze strojů. Tam máme mnoho technologií a způsobů, jak data sbírat. Uprostřed, řekněme ve střední vrstvě, kde data zpracováváte, standardizujete, normalizujete, kontextualizujete, ukládáte, tam máme mnoho nástrojů, jak to udělat. A nahoře v prezentační vrstvě zase máme mnoho nástrojů, jak ta data lidem prodat. Jestli to je v platformě, která se platí, nebo v platformě bezplatné, nebo to je v nástrojích od Microsoftu, nebo to je, že dostanu SMSku. Prostě máme na výběr. A právě tento přístup aplikujeme u každého zákazníka, protože každý zákazník je jiný. Je to fabrika na zelené louce, která má potenciál se rozšiřovat. Je to fabrika v zástavbě, která už se nikam nerozšíří. Je to fabrika, která má matku a je osekaná v nějakých rozhodováních. Nebo je tady česká firma a může si dělat co chce. Má nějaký budget. Je v nějaké digitalizaci už zavedená, nebo ještě nezačala. Někam jde. Někam má jít. To jsou všechno kritéria, která zohledňujeme. A tohle všechno ovlivňuje řešení a strategii, kterou my jim navrhneme.

Zní to smysluplně, ale asi to nebude hned. To není úplně otázka měsíce, dvou, taková implementace nebo začátek transformace. Jaký je časový horizont? Jak to probíhá?

Rozhodně to není otázka dnů nebo týdnů. Ale dneska už jsou přístupy a technologie, které velice urychlily a akcelerovaly náběh digitální transformace. A z těch vybíráme. Dnes nemáme čas jednu fabriku řešit roky, a teprve za roky si říct nějaký výsledek. Ne. To musí být rychlejší a ty technologie už pro to jsou. Je potřeba začít. Je potřeba vybrat ideální startovací projekty, kde ty lidi získáme, přesvědčíme je a následně se staneme jejich partnerem pro celou řadu dalších úkolů, které nám zadají. A tak to je. Nejsme to jenom my. Musí být samozřejmě celá řada dalších firem, které se budou podílet na tom, aby fabrika šla správným směrem. To znamená, budou jí pomáhat.

Napadá mě, že to asi nebude úplně levné řešení. Jak se na to dá koukat z hlediska financí? Je to spíš investice permanentní, nebo je to nějaká jednorázová věc?

Opět, dneska už je celá řada nových způsobů, jak lze pořídit software nebo nějaké technologie a jak nějaký problém řešit. To je první věc. Druhá věc, ano, digitální transformace není pro každého. A to není jen o nastavení mindsetu, ale i o tom rozhodnutí jít do toho, vybojovat si to u managementu, že to má smysl, že to má přínosy. My jsme schopni dneska už v rámci řekněme týdnů, měsíců té fabrice přinést první výsledek. To by vlastně bylo skoro všechno.